Ještě jednou o výletu...

... tentokrát úryvky z vašich prací :-)

... výlet na Visalaje začal tím, že jsme se všichni sešli na zastávce Dřevoprodej v 7.00 a Terezka Sl. zjistila, že nemá pokrývku hlavy. Tak hned volala mamce, ať jí tu čepku doveze. Samozřejmě Terezčina mamka nastoupila do fára a jela rychlostí 150 km/h, aby její dcera nedostala úpal. Naštěstí to stihla :-)...

... autobus zastavil na zastávce a paní učitelka jde koupit jízdenky. Sundáváme si batohy a vstupujeme dovnitř. Jdeme si sednout dozadu. Jedeme a vidíme lesy, ve kterých jsou různé stromy atd. Už jsme tu, máme radost z toho, že jsme dorazili na místo. Paní učitelka se jde zeptat na klíče od chatek. Už je nese a říká nám, které jsou naše. Máme půl hodiny na to, ať se sbalíme a pak vyrazíme na Lysou horu... 

... potom jsme si zabalili pití a svačinu do batohu a šli jsme na výšlap na Lysou horu. Byla to dlouhá, únavná a kamenitá cesta, po které jsme šli. Byla to takzvaná cesta smrti, ale když jsme došli nahoru, tak ta cesta stála za to...

... už, už vycházíme a jdeme, jdeme a jdeme. Jdeme a po několika zastávkách ještě stále jdeme, jdeme a jdeme...

... plni energie za spánku jsme si vyšli na Lysou horu. První kroky jsme byli svěží jako zamlada, pak nám ale docházely síly...

... šli jsme na Lysou. Řeknu vám, byla to fuška, ale stálo to za to. Nahoře jsme dostali černý šátek s bílou blechou...

... všechno bylo super! Jedna z nejlepších věcí byla, když jsme šli na Lysou. Když jsme jedli buřty, byla to taky sranda. Stezka odvahy byla skvělá! Bála jsem se, ale potom jsem zjistila, že je to pohoda. Líbí se mi i naše bleší šátky a i diplomy. Chatky byly super, jídlo taky...

... energii jsem sbírali z řízků...

... tak jsme šlapali, šlapali a šlapali a najednou mi došlo pití...

... ušli jsme kus a dali si na řízečky od našich maminek (tatínků)...

... kluci šli jako první, to byl klid...

... vidím Lysou horu. Ještě několik metrů a jsme nahoře. Terka Sládečková jako první vyšlapala Lysou, za ní my ostatní rychlým krokem nahoru! Hurá, dokázali jsme to, jsme tu! Několik fotek s šátkem, na kterém blecha cestuje a už jdeme zpátky rychle do sprchy... Večeře všem chutnala, ještě že byl odpočinek, jinak párek nad ohněm upečený by se do nás nedostal... 

... a také jsme váleli sudy z kopce (hned po jídle). Pak jsme si zahráli ještě pár her a Honzík vyprávěl horory před bojovkou. Nebyly to až tak horory, já jsem se tam málem počůrala smíchy. Ta bojovka byla stezka odvahy a po ní jsme šli spát. A abych nezapomněla k té stezce odvahy - všichni se tam smáli a já jsem měla strach a proto jsem řekla, ať se nesmějou, jinak udělám karate...

... po večeři jsme šli do lesa pro dřevo na opékání buřtů. Zapálili jsme dřevo a opékali. Všichni jsme si svůj buřt snědli a začli jsme válet sudy. Potom jsme šli hrát s paní učitelkou hry, co si pro nás připravila...

... paní učitelka Onderková udělala super oheň, že nám bylo teploučko. Po večeři jsme váleli sudy, to bylo žůžo!...

... bavila mě i hra na Velkou pardubickou. Danča byla kůň. Asi pětkrát jsme spadly, ale nám to nevadilo, protože jsme se hned smály... 

... po stezce odvahy jsme šli všichni spát, ale většina usla až o půl druhé...

... klasická chlapská záležitost - kecali jsme o všem, co se děje, ale nejvíc se rozkecal Tom. Kecal skoro hodinu v kuse o jedné holce, kterou nemůžu zmínit. Pak jsme ho zastavili...... uff!!!...

... Marťa nemohla usnout. A tak jí Nikča zpívala ukolébavku s tímhle textem: "Spi, Martinko, spi, zavři očka svý, až se ráno budeš budit, nezapomeň si vypnout budík, spi, Martinko, spi, zavři očka svý." No, byla to bomba...

...ráno jsem vstal první a tak jsem vzbudil ostatní. Těm se to jaksi nelíbilo a tak začala ranní bitka. Po chvíli přestala, když Tomáš navrhl jít na rozcvičku. Následovala snídaně a ranní partička ping pongu a potom stolního fotbalu. Pak proběhl volejbal muži versus ženy...

... ráno jsme vyrazili na Bílý Kříž. Bylo to jen 2 km. Pak nám učitelka ukazovala, že jsme byli na slovenských hranicích...

... šli, šli a šli, až jsme došli na Bílý Kříž, kde jsme si přečetli historii. Potom jsme šli ještě výš a tam byla taková "hospůdka". Byl tam móóóc pěkný pes jménem Bohoušek...

... na Bílý Kříž je to 2,5 km. Bylo to skoro pořád do kopce. Vesnice se jmenuje podle kříže před ní. Tam jägr stál sám proti osmnácti pašerákům a ti ho ubili k smrti... 

... pak jsme šli na Bílý Kříž. Já a Patrik jsme si navlíkli blešochuligánské šátky. Bylo z nás pak cítit, že jsme jako Rambo, Terminátor a al-Káida. S imaginárními samopaly jsme stoupali do totálně luxusní restaurace na Slovensku, ale tam jsem si nekoupil pití, stálo 18 korun! To dole v Čechách to bylo o poznání levnější - ušetřil jsem 3 koruny!!! Úžasné. Jó, Čechy jsou Čechy!...

... když jsme jeli domů, všichni jsme byli strašně unavení...

... přijíždíme k Dřevoprodejí a rozcházíme se. Byla to BOMBA...

... byl to nejkrásnější výlet z 5.B...

... moc jsem si to užila, děkuji...

... jdeme ke škole, rozcházíme se a to je konec výletu. Jsme blešky z 5.B...

... bylo to prostě SUPEEEEER!!!!!...

... na výletě bylo krásně! Moc se mi líbil! Jsem ráda, že jsem mohla jet!!!...

... byl to úžasný výlet plný zážitků! Hned bych tam zase jela!!!...

... 5.B je prostě BEZVA PARTA! Bude se mi po vás stýskat, ale nebojte, nikdy na vás nezapomenu!...

... bylo to FAJN a děkuju všem za hezký výlet...

Taky vám moc děkuju, už po několikáté jsem se při čtení vašich zážitků skvěle pobavila :-)

Kamila V.